Přiznám se, že nejtěžším momentem bylo, jak jinak, než rozhodnout se. Počátky mojí touhy po cestování a po životě mimo ČR, ale pramenily už od dob mého "mládí.
Při studiu na SŠ, nutno podotknout, že v té době jsem ještě vůbec netušila, proč si tuhle školu vybírám, podala jsem si přihlášku, byla pozvána na přijímací zkoušky a uspěla.
Mluvím o Hotelové škole ve Vršovicích, která musím uznat zpětně, je dle mého, jednou z nejlepších veřejných škol tohoto typu. Na této škole mě tenkrát asi nejvíce zaujala možnost, studovat více jazyků.
Bylo na výběr ze španělštiny, němčiny, italštiny, francouzštiny a dokonce i ruštiny.
Jeden jazyk angličtina nebo němčina byly povinné, další byly povinně volitelné.
Já jsem váhala mezi italštinou a francouzštinou. Tehdy jsem zvolila francouzštinu, no a následně jsem litovala, zejména proto, že se ukázalo, že je to opravdu jeden z nejtěžších jazyků vůbec, spousta gramatiky, chaosu.... Ze začátku jsem ten jazyk doslova nenáviděla, nechápala, nevěděla si rady, naše profesorka, nemohu jinak než ji teď pochválit, byla pedantka. Ted ale vím, že to bylo jedině dobře, všechno, co vidím, co si přečtu se mi vybaví, každá fráze, kterou nás "donutila" se naučit mi vyskočí bez delšího přemýšlení. Ale byl to jedním slovem BOJ. Někdy jsem měla pocit, že kvůli tomu ani školu nedodělám, mohla jsem se učit, jak jsem chtěla, stejně to vždy bylo za dostatečnou /někdy i hůře :-D/
Angličtina byla na stejné úrovi, ačkoli jsem si myslela, že jí docela ovládám. Moje profesorka si mě ale doslovila neoblíbila a tak jsem patřila mezi jedny z nejméně nadaných žáků a také mi to bylo velmi často připomínáno. Měla jsem strach na hodiny chodit, nedokázala jsem pochopit nic, co jsme se učili, proč tomu tak je a jak to použít, byla jsem ztracená ve světě cizích jazyků a řekla jsem si, že nikdy nesplodím ani větu, nikdy se nedorozumím a proto nikdy nebudu moci vycestovat za prací jinam.
Proč to tu vše zmiňuji? Věřím, nebo jsem si dokonce jistá, že spousta z Vás, co tenhle blog začne číst, na tom je a nebo byla stejně. Proto Vás chci motivovat, abyste to nezvdali, jeden neúspěch nic neznamená... Když jsem se s úspěchem dostala do "čtvrťáku", přkvapila jsem nejen sebe, ale i profesorku francouzštiny a také většinu mých spolužáků. Špičky, které zářily celý rok, odmaturovaly stejně jako já, ráda se s tím chlubím, v mém případě na velmi dobrou. Tehdy jsem pochopila, že i ten nejhorší se může zařadit mezi nejlepší, aniž by to kdo chápal. V takových momentech zjistíte, jací lidé jsou... Jak když jste neúspěšní, litují Vás, posmívají se a nebo rádoby soucítí.. Když se karta obrátí, poznáte, že se můžete spolehnout jen sami na sebe a že to celé byl jen převlek v dobách neúspěchu, protože úspěch se neodpouští... :) a myslím si, že právě někde tady, začal můj sen!https://www.youtube.com/watch?v=rruOu2nIPHc
Žádné komentáře:
Okomentovat